Polabí je odedávna intenzivně obdělávaným územím, nijak tedy nepřekvapí, že na divokou přírodu tu jaksi nezbývá příliš místa. Paradoxem je, že právě tato krajina ukrývá lokality s výskytem některých z nejohroženějších druhů naší fauny. Jednou z nich jsou takzvané Slavíkovy ostrovy u Přelouče. Labe tu kdysi dávno vytvořilo meandr, který byl při regulaci říčního toku prokopán. Tím vzniklo pozoruhodné území, přístupné pouze po úzké lávce z Přelouče a po několika hrázkách rozdělujících staré labské rameno. Svého času tu nacházeli sportovní vyžití obyvatelé Přelouče i příslušníci místní vojenské posádky, dnes tu najdeme pouze zpustlé pozůstatky bývalé plovárny a bodláčím zarostlé rugbyové hřiště, z nějž trčí k nebi zrezivělé brány tvaru písmene H. Ale to není vše, bližší pohled zkušeného oka odhalí na totenu typicky tmavohnědé modrásky bahenní, motýly chráněné evropskou úmluvou Natura 2000.
A nejen je. Modrásek očkovaný je chráněn stejně jako jeho blízký příbuzný, navíc je u nás o poznání vzácnější. Oba druhy mají velmi specifické nároky na životní prostředí. Kladou vajíčka do květů krvavce totenu, jimiž se jejich housenky živí. To by nebylo nic zvláštního, krvavec je u nás na vlhčích loukách poměrně hojný, ale výskyt totenu je pouze jednou ze dvou nutných podmínek pro přežití modrásků. Tou druhou jsou kolonie mravenců rodu Myrmica, v jejichž mraveništích prodělávají housenky druhou část svého vývoje, živíce se larvami svých nic netušících hostitelů. Housenkám se totiž podařilo prolomit chemický jazyk mravenců, a tak jim dokáží přikázat, aby o ně pečovali jako o vlastní...
