Choltice - Ráno nacházejí provozovatelé přeházenou techniku i zapálené svíčky. Možná i choltický zámek má Bílou paní. Nebo je to někdo jiný?
V barokním zámku v Cholticích u Přelouče na Pardubicku se to pohádkovými bytostmi jen hemží. Ve zdejší prohlídkové expozici určené pro rodiny s dětmi, nazvané „Svět vodníků a loutek černého divadla“, se malí i velcí návštěvníci mohou setkat nejen s již zmíněnými vodníky (mají tu vodníka Labského, Vltavského, Horského a několik dalších), ale také se Šeherezádou, Aladinem nebo Sněhurkou se všemi sedmi trpaslíky.
Zvuková technika byla zapojena jinak
Nyní vše nasvědčuje tomu, že si prostory pohádkové expozice spolu s dalšími prostory na choltickém zámku vybraly ke svým zlomyslným rejdům i „opravdové“ bytosti z jiného světa, se kterými na zámku nikdo nepočítal, ale v potaz je musí vzít všichni.
Nájemce části zámeckých prostor a autor pohádkových expozic Světa vodníků a loutek černého divadla, principál chrudimského loutkářského souboru Ahoj Chrudim pan Libor Štumpf přiznává: „V posledních dnech jsem se opakovaně setkal s událostmi, co odporovaly mému zdravému rozumu. V sále, ve kterém pro veřejnost hraji loutkové pohádky, jsem přes noc nacházel zcela jinak zapojené a naprosto rozházené nastavení světelné a zvukové techniky, dále se vyskytlo nesmyslné propojení prodlužovacích kabelů tak, že nebylo možné uvést v provoz některé spotřebiče sloužící k chodu divadelní techniky či pokladny.“
„Horší situace nastala po opakovaném odpojení mrazících boxů s nanuky a vtipnější situací byl fakt, že před pár dny jsem těsně před zamčením zámecké expozice nastavil na papírových hodinách čas další prohlídky na 9.30 hodin ráno následujícího dne, abych o zhruba šestnáct hodin později při odemykání viděl na hodinách nastavený čas na brzkou sedmou hodinu. Od většiny z místností a sálů jsem měl a mám klíče pouze já a v okamžicích, kdy jsem nepochyboval o svém vlastním duševním zdraví, pojal jsem podezření, že si někdo ze zaměstnanců či brigádníků stihl kopii klíčů zhotovit a všechny uvedené nepravosti má na svědomí právě on. Přitom nutno podotknout, že z prodejny suvenýrů, pokladny a ani z expozic se nic neztratilo,“ pokračoval Libor Štumpf.
Hořela tajemná svíčka až do rána
Své o tajemných událostech na zámku ví i provozovatel zámecké restaurace v Cholticích Josef Raba: „Přisedl jsem si k panu Štumpfovi v zahrádce naší restaurace, abych si mu postěžoval na záhady, se kterými se v posledních dnech a týdnech potýkám a sotva jsem si postěžoval, začal mi vyprávět on o svých problémech s technikou, mrazáky a ručičkami papírových hodin, ukazující nesmyslný čas zahájení nejbližší prohlídky pro turisty...“.
A co že se děje po zamčení v zámecké restauraci? Raba pokračuje: „Je toho více, ale dokazovat to je těžké nebo časově již promlčené. Z počátku jsem se zde setkával s nepříjemnými zážitky personálu - dlouhovlasé zaměstnankyně v kuchyni, na baru i obsluhující čísnice si stěžovaly na nepříjemné pocity hlazení po vlasech, ač poblíž nich nikdo nestál. Postupně se přidal fakt nočního rozsvěcení světel v zamčené a prázdné restauraci, byť se zamykající personál dušoval, že vše bylo zhasnuté. Celé to vrcholí minulým týdnem, kdy jsem pro hosty připravil Večer při svíčkách. Následující ráno jsem spolu s brigádníkem odemykal restauraci a ke svému úleku zjistil, že na jednom ze stolů dosud hoří čajová svíčka.
Protože jsem kupoval ty, u nichž je uváděna doba hoření čtyři hodiny, lehce jsem si spočítal, že servírka musela zamykat a restauraci opouštět po druhé hodině ranní. Ta mi to však po svém příchodu do práce rázně vyvrátila, prý odcházela po třiadvacáté hodině, všechny svíčky byly sfouklé a světla zhaslá. Vrtalo mi to po všech těch předchozích událostech a sporům s personálem nad ledabylým zhasínáním světel hlavou, tak jsem si pustil záznam z průmyslové kamery, snímající vchodové dveře a hlavní část restaurace.
Na nich s časem kolem třiadvacáté hodiny opravdu byla zaznamenána servírka sfoukající všechny svíčky včetně té, jež ráno hořela. Po jejím odchodu z restaurace žádný další pohyb na záznamu není, žádná ze svíček nehoří a dále následuje až mé ranní odemykání a sfoukávání znovuhořící čajové svíčky, kterou na tomtéž záznamu před svým odchodem servírka zhasla. Záznam mám uložený, protože dosud jako jediný může ukázat a potvrdit, že se na zámku něco děje a jsem ochotný jej komukoliv coby důkaz svých tvrzení poskytnout k nahlédnutí, případně i k technickému rozklíčování celé záhady.“
Oslovíme odborníky na nadpřirozeno
Co by však za tou záhadou mohlo být, si však Josef Raba ani v odhadech říci netroufne. „Řada tuzemských zámků a hradů láká turisty na tzv. noční prohlídky zpestřené Bílou paní, bezhlavým rytířem, katovým pacholkem či zlomyslným rarachem. My nic takového v plánu neměli a i když tu takovou (nad)přirozenou atrakci máme jaksi proti své vůli a nežádouce, radost nám to rozhodně nepřináší. Spíše vzrůstají obavy, aby od laického zacházení s elektrikou v divadelním sále nebo hořícími svíčkami v restauraci nedošlo k hmotným škodám. Vyměnil jsem zámky ve dveřích a budou-li jevy i nadále pokračovat, upne se má příští naděje na rozluštění záhad do instalace průmyslových kamer. Pokud nepomůže ani tato technika, za pokus by stálo oslovit i odborníky zabývající se nadpřirozenem,“ uzavírá debatu Libor Štumpf a jde vítat další příchozí turisty, aby je provedl pohádkovým Světem vodníků a černého divadla a v závěru jim i dvě krátké pohádky zahrál. Bude-li fungovat technika...
Zdroj: Pardubický deník
